Básníci a básnířky! Omnia mea mecum porto. Tento Hostinec jsem chtěl uvodit citátem z Anarchisty Magdalény Platzové, jak těžko se žije s potřebou vnitřní čistoty, jenže knihu jsem mezitím daroval a sken s citátem zmizel v propadlišti dějin. Takže si knížku budete muset přečíst.
Krom toho mne v poslední době zaujala monografie o Ivanu Divišovi nazvaná Výstup na horu poezie. Doporučuji jako pozvání k četbě básníka soptícího nadávky, které „mají platnost tak jedné vteřiny“, zato vteřiny intenzivní. Monografii napsal Jiří Zizler.
Protože v tomhle Hostinci chybí dáma, vyzdvihuji Patetickou kvadraturuJulia Benka, díky které tu aspoň máme lyrický subjekt v ženském rodě. Ostatně básnickou travesti by měli vyzkoušet všichni adepti Pegasa: pánové, napište báseň v ženském rodě, dámy v mužském.
Na vaše převleky je zvědav
Od Martina Toula několik lyrických miniatur, protože i v roce 2014 tento žánr, už trochu očtený, milujeme.
Pařížské nebe
Nad Maloměřicemi
Mezi prádelní šňůry
Jako bys rozetřel nasliněným palcem
se roztahují mraky barvy pařížské modři
Obtěžkané dešti
které už půda nechce
je nasycená
Když se odrážím ve výloze řeznictví
Jsem bílý jako stěna
když se odrážím ve výloze řeznictví
Natáhnu ruku a nechám si do ní nasněžit
Vločky se na teplé kůži rozpouštějí a mizí
Žiju tedy
Konec dne
Když mravenci na bedrech
odnáší zbytky slunce do puklin zdí
to člověku vždycky nejvíc vyschne v krku
Noc houstne
Třpytí se v opadaných stromech a ve vedení
Ve výlohách pump
Noc houstne
a nic nepromíjí
Michala Tallo vítám s obzvláštním potěšením, neboť tuhle rubriku internacionalizuje. Děkuji za všech pět básní, vybral jsem tyhle tři kvůli jednotné dikci. Že cesta začíná ještě před cestou, dosvědčuje krásně první z nich.
predzápis
v deň, kedy ti leteckou poštou príde letenka do Írska
odrazu všetko napísané spolu s tebou prerušuje
trasy. vety o hmate, obsah ponad okraj rozloženej strany
ba čo viac — prekvapí ťa koľko autorov je podľa mena
možné zasadiť do jednotlivých častí cieľového mesta
naznačených bodov, ciest, či všetkého, čo na mieste
vyskúšaš prekresliť — istejšou čiarou, akoby už ani
nebol problém potkýnať sa pri stvárnení každej
témy práve o odchod.
jav
podrobne opísaný rast. nikdy si si neurčil ďalej
prežité, radenie, snímanie zo skla. denný podchod
nadobúda nové značenie a odrazu akoby si všetko
podvedome vytušil už dávno iba priestor zaokrúhliš
pätami. zmes: pletenie dvoch únav zodpovedá zmene
bydliska, raz riedkemu priestoru medzi stanicami
a vedomiu že v čase keď si si len zvykal na zber
naučených rastlín, vôd a viet radených do
krajiny bola snaha čosi počuť ešte osobnejšia
a strach z kulisy bez trate niesol tvoje vyslovené
celé meno.
nadobúdať mená
vysloviť slovo rameno iba ako prípoj Ku konkrétnemu
sa už skúsiš nedostať. Oblasť na mape: nevedel si že aj
tu je možné dostať všetky texty. Nevynechať kamene
sochy dátumy ihriská námestia Tvoj podpis. Riečne stopy
ďalej vedú papierom a čo je horšie pamätáš si náter
každej lávky, pribúdanie, harmonogram. Na miestach
nesprávne vyznačenú hĺbku. Tušíš že ak s listovaním
neprestaneš teraz pred domom ťa ktosi veľmi skoro
správne zaradí. Zimná čiara: Kuchynskú soľ vidíš
zriedkavejšie ako na krajnici. O tej prvej
nevieš nič.
Julius Benko (alias benkroft) z ulice Julia Fučíka, tak to je dobrý vtip. Bohužel vtipů, či spíše vtípků, je v jeho poezii až příliš. Když verše plodí rozšafná konstatování, nějak pak i ten čas vykrvácet vyznívá rozšafně. Proto vybírám básně se zlověstnými momenty, které vyvracejí jednorozměrný dojem.
Půlnoční etuda
Horečnatě listujeme napadanými listy
z hran stolů a větví slov bez korunovace
Zbarvení nadpisů i oslovení mozaikovitě
vyráží nám dech
Je čas svolat konzilium ranhojičů v lahvích
Čas podél vysokých plotů doprovodit se
domů za dobře zamčené dveře
Čas vykrvácet s pocitem že transfuze je blízko
Víme že je to tak správně
Srdce tlučou ešusy o zem
Mají hlad
Přitom guláš v hlavě je zdarma
Ale přece víme že to tak má být
že až si půjdeme vyzvednout dlužní úpis
bude v každé ulici jiné roční období
Patetická kvadratura
Nechci být patetická
když ti na baru
mezi slovy a sklenkami
říkám jak moc tě miluju
Cítím že láska k ženě
je jiná chuť
Špetka exotiky na zápraží
Obě se na sebe vždy těšíme
ale o to víc si rády
během loučení
zapomínáme dát sbohem
V noci usínám
vedle svého syna
a na tváři mám
jeho nevinný dech
Cítím že nemůže být bez otce
Na závěr Václav Mráz, básník, který není ani začínající, ani zavedený. Pamatuju si ho z Totemu, stejně jako benkrofta. V době, kdy jsme vyskakovali do vzduchu z každého časopiseckého otisku, Mráz se posmíval, že jsme fouňové. Měl pravdu. A já mu děkuju, že tady můžu vystavit kousek jeho šuplete. Takhle vypadala dekadence, když bylo dvacet nám, čili před deseti lety.
představ si tam verzálky
jsou Háskové k nimž nemusí být Krchov
jsou kozy kterým škodila by piča
přejet si rašpli pod studenou sprchou
včera ses v nonstopu pokoušela vzdychat
jsou zátkové a nemusí být od piv
za všechny včerejšky je jeden dlouhý dnešek
za novým přílivem se nechal odlít motiv
na Boschův kolotoč si smyčku váže křeček
jsou chlapi kteří budou jenom prosit
jsem chudák který nemá sílu brečet
pro ty vši a pro vše už jsem něhu propiv
když poslední Nemesis držela mne v rukou
když poslední holka zkusila mé křeče
dávno bych chcípal do žil otevřen
a do zápěstí svlečen
nemít tu žiletku tak zamrdaně tupou
otesávání
míval jsem v posteli nahou sochu
bílou jako mléčné sklo
a pískovcově křehkou
rád jsem ji hladíval
a řezal si dlaně
o její dokonale ostrou
kulatost
autorsky jsem ji podepsal
a nechal vyzrát
do antických rysů
nevím v čí posteli
teď leží má socha
naposledy jsem ji viděl v aukční síni;
na podstavci
se směšně nízkou vyvolávací cenou
řeka a bílá hůl
a taky ataky
pocitů marnosti
kostkový cukr
a mouku od kosti
kde drobné radosti
lisujem kamenem
a sílu pramene
poutáme ramenem
slepého koryta
neslyšných doteků
a mrtvý procitá
k mrtvému člověku
Štěpánu Klegovi jsem slíbil otisknout aspoň tuhle jednu báseň. Myslím, že by to měl zkusit bez rýmů, ale se stejným vtipem. Určitě to půjde.
Status
Hledám ženu na inzerát v novinách,
takovou, se kterou se budu moct bavit o kravinách,
Tu, která ví, co je FC Barcelona,
a podívá se se mnou na film od Delona,
musí ráda lenošit na pláži,
ale vydržet i celou noc u ohně na stráži,
chci, aby cestovala ráda,
a nehledala ve mně jenom kamaráda,
pěknou, to je samozřejmost,
musí přežít i naši rodinnou sešlost,
chci, aby mi byla, jak ještě nikdo, blízká,
a ať se mi po ní každou minutu stýská,
pokud to bude možné, chci s ní strávit život celý,
a abychom i nějaké ty děti měli,
budu jí říkat Lásko každý den,
aby si myslela, že je to lepší než kterýkoliv sen.
