„Tolik hodin strávených šlapáním v pelyňku, laskáním trosek, pokusy o sladění mého dechu s bouřlivými vzdechy světa! Vsazen do divokých vůní a koncertů ospalého hmyzu otvírám oči i své srdce nesnesitelné velikosti toho horkem nasáklého nebe. Není vůbec snadné stát se tím, kým člověk je, nalézt v hloubkách znovu svoji míru.“
Jsou autoři, které člověk pozná — chtělo by se říct — i poslepu: po rytmu věty, po vůni, po světle, které za horkých letních dní proniká i zavřenýma očima, po touze, která vibruje textovým tělem. Albert Camus je jedním z nich a poslední loňské číslo revue pro literaturu a kulturu Souvislosti přináší možnost znova se o tom přesvědčit na příkladu raného Camusova eseje „Svatba v Tipase“. Dodejme, že esej doprovází krátká studie překladatele Denise Molčanova a že celý soubor Camusových raných esejů se chystá k vydání v nakladatelství Academia.
Nakladatelství Plus zase chystá k vydání román Vladimíra Mikeše Škodlivý prostor, který tento spisovatel a překladatel psal již v šedesátých letech. I z něj přinášejí Souvislosti ukázku, podobně třeba jako z posledního románu Davida Grossmana Žena na útěku, s nímž se lze seznámit rovněž prostřednictvím přejatého rozhovoru. Připojíme-li k tomu namátkou ještě blok o hraběnce Sidonii Nádherné, přítelkyni Rilkově či Karla Krause, je jasné, že toto číslo Souvislostí skutečně stojí za pozornost.
