Milena Hübschmannová: Po Židoch Cigáni I, Triáda, Praha 2005
Milena Hübschmannová byla po Vincenci Lesném, Rudolfu von Sowovi a Jiřím Lípovi čtvrtou a patrně i nejvýraznější filoložkou zabývající se jazykem a kulturou našich romských spoluobčanů. Po dokončení indologických studií (hindštiny, urdštiny a bengálštiny) a několika studijních pobytech v Indii obrátila svůj celoživotní badatelský zájem k severocentrálním romským nářečím. Zabývala se systematicky sběrem romského folklóru a vzpomínkových vyprávění. Přispěla ke kodifikaci východoslovenského subdialektu romštiny a ve spolupráci s Hanou Šebkovou a Annou Žigovou sestavila první Romsko-český a česko-romský kapesní slovník (Praha 1991). Podařilo se jí prosadit otevření romistického semináře v rámci indologického ústavu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Vydala dvakrát Romské pohádky (Praha 1973 a 1999) a rovněž ve dvou vydáních populárně-naučnou publikaci Šaj pes dovakeras — Můžeme se domluvit (Olomouc 1993 a 1999). Základní vědecké studie uveřejnila ve sbornících Romové v České republice 1945–1998 (Praha 1999) a Černobílý život (Praha 2000) a četné články v odborných časopisech, jako jsou naše Archiv orientální a Romano džaniben nebo cizojazyčné Études Tsiganes, Lacio drom a Gießener Hefte für Tsiganologie. Nadace Charty 77 roku 1994 kladně ohodnotila Cenou Františka Kriegla její obhajobu romských národnostních práv a prezident republiky jí roku 2002 udělil státní cenu za vynikající vědecké a pedagogické výsledky v oboru romistiky.
Vrcholným dílem v její literární tvorbě je edice memorátů romských pamětníků, která vyšla koncem loňského roku pod názvem Po Židoch Cigáni a s podtitulem Svědectví Romů ze Slovenska 1939–1945; název k ní zvolila podle dobového hesla používaného v propagandě slovenských gardistů proti tzv. neárijcům. Diskriminaci a perzekuci Romů, k níž docházelo v období první Slovenské republiky, popsali historici na základě tradičních pramenů takřka do všech faktografických detailů, v jejich popisu však absentuje individuální situace s individuálními osobnostmi a osudy. Tento nedostatek lze v budoucnu odstranit orální historií, jejímž prvním projevem je předložená vzpomínková edice.
Editorka shromažďovala původně jen pohádky, přísloví, škádlivé průpovídky a jiné typické projevy romské slovesnosti. Při rozhovorech se její informátoři mimoděk dostávali k nejrůznějším osobním zážitkům, mezi nimiž se nápadně často objevovaly vzpomínky na strádání a utrpení z období tzv. Slovenského štátu. Těmto anakolutům a odbočkám věnovala zpočátku pozornost spíše jen z jakési zdvořilosti a teprve po čase v nich začala rozpoznávat zajímavá svědectví, která od poloviny sedmdesátých let už zaznamenávala zcela záměrně a obírala se úvahami o jejich případném dvojjazyčném vydání. K tomu však v tehdejší ediční politice nenašla příznivou odezvu a plán se jí podařilo uskutečnit jenom v silně zredukovaných rozměrech v seriálu na pokračování, který byl uveřejňován na stránkách prešovského časopisu Romano nevo ľil. Ve sběru výpovědí slovenských Romů o perzekuci v letech 1939–1945 přesto dál pokračovala a brala si k tomu na pomoc i některé své studenty z jazykové školy v Praze a posléze také z Filozofické fakulty. Shromažďovaný soubor se tím doplňoval a rozšiřoval o další a další magnetofonové nahrávky. V devadesátých letech mohla přejít k jejich přepisu, překládání a redakci; tím začala připravovat rukopis pro tisk, o který projevilo zájem pražské nakladatelství Triáda a zařadilo ho do své ediční řady Delfín.
Obsáhlá edice je rozdělena do dvou svazků, z nichž první vyšel koncem minulého roku a má celkem devět set stran. Obsahuje téměř sedmdesát memorátů (uveřejněných souběžně v českém překladu a v romském originále), které zobrazují témata jako vystěhovávání romských osad z obcí, omezování pohybu Romů a zákaz jejich vstupu do některých slovenských měst; pracovní služba romských odvedenců ve slovenské armádě a služba ve zbrani romských vojáků na ruské a italské frontě (k tomuto tematickému oddílu bylo připojeno poněkud neústrojně i vzpomínkové vyprávění nejmenované Volyňské Češky o situaci Romů v sovětské Ukrajině); násilné odvody romských mužů do pracovních táborů a tamní jejich exploatace; situace v romských osadách na západním Slovensku (do oddílu jsou nenáležitě zařazeny memoráty dvou moravských Romů); vztahy mezi Romy a Židy na východoslovenském venkově (v tomto oddílu jsou vzpomínková vyprávění konfrontována se sděleními dvou židovských pamětníků); účast Romů v partyzánském hnutí a ve Slovenském národním povstání.
Edice zprostředkovává čtenářské veřejnosti orálně historický obraz o jednom z nejstrastiplnějších úseků romské minulosti, zatímco historikům, etnologům a lingvistům rozšiřuje okruh jejich heuristických možností. Docentka Milena Hübschmannová se bohužel vydání svého díla nedočkala. Její život se uzavřel při automobilovém neštěstí, k němuž došlo několik měsíců předtím, než byl vydán první díl její velké edice.
