Soumrak
(an Alfred Lichtenstein gewidmet)
Ještě ne šero, a tak trochu přesto.
Holčička běží k mámě. Upadla.
Havrani hrdí proklínají město,
nad kterým zase hoří letadla.
Dávno ne podzim, a ještě ne zima.
Fasáda zámku skrytá v lešení.
Blouznivec blouzní. Víc ho nezajímá.
Páv bez ocasu chce být vznešený.
V rybníčku kachny. A vajgly. A listy.
Na cestách běžci. Šusťáky a pot.
Za branou čeká kočár na turisty,
Japonci fotí jako o život.
(Wien 24. 10. 2002)
Rozžali v parku lampy. Ti si dali.
Teď v temných koutech tma je ještě větší.
Šmátrá z těch koutů. Křičí tajnou řečí.
My rozumíme. My už nejsme malí.
Rozžali v parku lampy. Netopýři
hvízdají v šeru. Jinověrců hroby
se blyští. Žlutá chryzantéma zdobí
ten vzadu, tmavý, trudný, ten, co siří.
Zamrzly v tůni ryby. Zledovaly.
A podzim zvraněl, jako všecko zvraní.
Černý sníh. Černé polomilování.
Rozžali v parku lampy. Moc se báli.
Zhavraněl den
Zavily vichry. V lese procit šaman.
O křemen křísl, hříva mraků vzplála.
Zhavraněl den a zachvěla se skála.
Nevěř si. Nevěř. Snad nebudeš zklamán.
Pleskot a mlaskot. Sníh se plazí z polí.
Vřískot a praskot. Strach se na prach drolí.
Zhavraněl den. Pláň rozčáraly stopy.
Běh vlčí smečky. Nepůjdem se opít?
Zhavraněl den a všechno je tak jedno.
Tak tancuj, bože. Co se krčíš v koutě?
A jestli spadneš, však oni tě zvednou,
nohama napřed na déšť vynesou tě.
Zas moje město podminovali.
Zbloudilí lidi lodě jsou.
Pletou si kostel s Oděsou,
pak plivou na zem, že prý jim lhali.
Přístavy nejsou. Přístavy došly.
Jsou jen ta pole minová
a barva nebe — cínová.
Poslední ovce dnes ráno pošly.
Zas proplouváme minami
s tak fádními již vinami.
Promrzlí, v držce dynamit.
Kýl lodě rozryl zeminu,
tedy dál pěšky jdem... inu,
snad tu svou minu neminu.
(Olomouc 24. 12. 2002)
Bojím se jak pes ohňostroje
pod stolem potmě schoulený.
Bojím se bojím toho boje.
Rok jak střep v dlani — k čemu to je?
Nad ránem nadraní. Veselí. Zpěv a řev.
V dlani střep. Orlojem otočil osud.
Řeka se řine jak hustá a tmavá krev,
která se rozbřesku spustila z nosu.
Bojím se jak pes ohňostroje.
Potmě strach. Už ne smutek ani.
Bojím se bojím toho boje.
Rok jak střep v dlani, jak střep v dlani.
(Olomouc 31. 12. 2002)
Básně ze sbírky Zcestné básně, která vyjde v květnu v nakladatelství Petrov.
Radek Malý (*1977) je básník a překladatel.
